První muž lidického fotbalu Václav Hanf oslavil sedmdesáté narozeniny

Zajímavé je, že Václav Hanf začal s fotbalem poměrně pozdě, až na střední škole. Chodil na lesnickou v Trutnově a teprve v Podkrkonoší přišel čutání do meruny na chuť. Když se vrátil domů, protože vysokou školu už měl blízko – zemědělskou v Praze, začal kopat také za Lidice. „To bylo v roce snad 1976 a o nějakých devět roků později už jsem byl předsedou. Ne že bych chtěl, ale bylo to potřeba,“ usmívá se muž, který nikde jinde fotbal nehrál ani nedělal. „Jsem věrný Lidicím. Tady jsem se narodil a prožil drtivou část života. Jsem za to rád, je tu pěkné prostředí, fajn lidi i fotbalový areál, rád si u piva popovídám s kamarády,“ říká.

Václava Hanfa se zásadně dotkla také Lidická tragédie. Jeho dědu popravili za atentát na Heydricha mstící se nacisté, babička nepřežila koncentrák. Tatínek Václav byl jedním z mála lidických dětí, které po těžkých peripetiích a převýchově válku přežily. „Jako malý jsem to moc nevnímal, jako starší už jsem se ptal. Ale táta o tom mluvil nerad. K fotbalu mi ale nepřivedl, to spíš k myslivosti. Je to spolu s fotbalem další moje vášeň a i tu mám rád hlavně kvůli setkávání se s příjemnými lidmi,“ tvrdí Václav Hanf.

A jaké má raději trofeje, sportovní, nebo ty myslivecké? Prý oboje a že má zajímavé. „Asi nejzajímavější jsou z jižní Afriky, kde jsem byl s přáteli na lovu antilop. V Čechách mám nějaké jeleny, ale není jich tolik. Zajedno to není levná záležitost, za druhé opravdu nám jde spíš o to posedět a pobýt mezi přáteli. Nejde nám o to jen zabít, výlučně jde o kusy, které jsou už k odstřelu,“ vysvětluje.

Ze sportovních trofejí si nejvíc cení vítězství v I. B třídě v roce 2008. V Lidicích tehdy dal dohromady ohromně silné mužstvo, do kterého přivábil zkušeného bývalé druholigové borce Kladna Topku či Zýku, nebo kluky, kteří hráli v mládí s jeho synem Vaškem mladším. Ať už to byli Záleský, Radostové, Tyburec, Kosora, Vosyka nebo Štika, všechno byli perfektní hráči a výborní kluci do party. „Tehdy jsme opravdu hráli výborný fotbal a mohli vzít i A třídu, ale nechtělo se nám do ní,“ vrací se ve vzpomínkách šestnáct roků zpět. Za tu dobu mužstvo zestárlo.

Někteří staří bardi ještě občas kopou, Jaroslav Topka pořád stojí na střídačce, ale nemilosrdný čas utekl všem a tým šel postupně výkonnostně dolů, až spadl letos do III. třídy. „Ale zase to tady dáváme trochu dohromady, fotbal v Lidicích se musí hrát dál! Máme už i děti, je jich 33 v přípravkách a žácích. Áčko jsme také omladili, hodně spolupracujeme s Hostouní. Možná až moc, tréninků je tady už příliš a hřiště trpí. Na druhou stranu to tu pořád žije, z toho mám radost,“ neskrývá spokojenost bard fotbalu na Kladensku.

A jaký dostal nejlepší dárek? „Je před oslavou, tak nevím, ale kluci o víkendu vyhráli 5:1, ti mi tedy popřáli moc pěkně,“ dodal se smíchem Václav Hanf.

Všechno nejlepší!

Foto: Bohumil Kučera