U Oskara Fotra hrálo roli bydlení. Do Hostouně u Prahy se přestěhoval, a tak se nabízelo, že bude hrát za zdejší třetiligový klub. I to brzy odpískal a dohodl se na pomoci béčku, které právě sestoupilo. Kluk, na kterého se ještě poměrně nedávno jezdili dívat všemocní agenti, se tedy ocitl najednou v okresním přeboru Kladenska…

„Já si nestěžuji. Na třetí ligu už to asi nebylo, divizi s kamarády v Polici nad Metují bych hrál rád, ale je to strašně daleko. A tak jsme se dohodli, že půl roku pomohu mladému celku Hostouně. Jsem tady doma a zatím se mi daří. Jen bychom potřebovali, aby se zlepšily také týmové výsledky,“ připomíná, že Sokolové jsou skoro u dna tabulky.
Když se Fotra zeptáte, proč v kariéře nedošel o kus dál, protože talent a píle mu nescházely, jen se usměje. „Když se na tohle zeptáte většiny kluků, co dopadli jako já, skoro vždycky v tom bude nějaké zranění. U mě to tak je částečně také,“ vypráví.

Když si ho vytáhli do áčka Slavie, dostal šanci v poháru, ale za stavu 1:1 neproměnil sólový nájezd a nakonec šel dál Žižkov. Možná i proto putoval Fotr po druholigových klubech. Rok byl ve Varnsdorfu, tři ve Vlašimi. „První byl docela dobrý, pak už to ode mě bylo slabší. Ještě jsem dostal šanci na Slovensku v Senici, chytil jsem tam fazonu a dal góly, ale v generálce před ligou mi brankář Slovácka po nešťastném střetu zlomil nohu. Když jsem se pak pracně vracel do sestavy, udělal jsem nešťastný zákrok na protihráče, dostal delší distanc a pak už to za nic nestálo,“ mrzí odchovance Meteoru Praha při zpětném pohledu.

Ještě to zkusil ve třetí rakouské lize v týmu s velkými ambicemi - Stripfingu. Půlmistra udělali, ale pak párkrát remizovali a skončili druzí. A protože se mu právě narodil první syn, vrátil se domů - laso mu hodil kolínský manažer Jaroslav Havrda. „Když jsem byl ve Varnsdorfu, byl tam asistentem, navíc v Kolíně hráli moji kamarádi ze Slavie Jirka Sodoma, Denys Pelyak, Martin Otáhal, Míra Routek. Tam se mi líbilo, ale když jsme se přestěhovali do Hostouně, nabízel se přestup tam,“ vysvětluje poslední změnu působiště.

Rodina a práce obchodního zástupce ho pak od fotbalu odtáhly ještě víc. Tvrdé tréninky A týmu Hostouně pod vedením nesmlouvavého Dominika Rodingera už dávat nechtěl. „Já měl vždycky všechno hodně vydřené. V repre jsem hrál třeba s Patrikem Schickem, ale ten byl oproti mně talentovanější a velmi šikovný. Moje dřina mě ale stála možná častá zranění. Dominik Rodinger je bezpochyby skvělý trenér, který umí posouvat mladé kluky, to se mi líbí. Ale pro ty starší jako jsme já už není snadné dřít každý den, někdy prostě chcete být doma s rodinou. A to je přesně můj případ. Fotbal mě baví, ale je čas vidět, že život není jen o něm,“ dodal sympatický kanonýr Oskar Fotr, který se v mládežnické reprezentaci stavěl také vedle zmíněných Tomáše Součka, Alexe Krále, ale také Václava Černého.

Mimochodem, na Slavii nezahořkl, slovo Sparta před ní nesmíte ani vyslovit. „To opravdu neříkejte, já jsem slávista. Klubu držím palce, i když tam z mých spoluhráčů je snad už jen Ondra Kolář a ani ten nechytá. Doufá, že v naší i Evropské lize zase budou válet,“ zakončil někdejší velký talent Oskar Fotr.